Vždycky jsem chtěla vlastnit nějaký obchod, kde bych mohla být svým pánem. Už jako malé dítě jsem moc ráda prodávala některé věci. A sice ne za pravé peníze, ale se sourozenci jsme si velmi často hráli, že máme obchod a že si chodíme k sobě navzájem nakupovat. Hodně nás to bavilo a mě to zůstalo asi až do dospělosti. Protože když to tak vezmu zpětně, taky na základní škole jsem si říkala, že v budoucnu budu chtít prodávat ve Zverimexu, kde prodávají potřeby pro zvířata. Mám totiž ráda zvířata a kdybych to spojila s prodejem, tak by mě to hodně bavilo.
Jenomže postupem času mě tento nápad přišel. A později, když jsem dospívala, tak jsem se velmi zajímala o módu a chtěla jsem v budoucnu prodávat ve vlastním butiku boty a kabelky. Tak jsem si taky řekla, že by bylo prima, kdybych třeba měla vlastní galanterii. Kvalitní galanterie by mě taky bavila, protože moje babička velmi často ráda chodila do galanterie, kde si kupovala rukavičky anebo různé kabelky. Protože babička sbírala malé kabelky a měla jich hodně, že to někdy bylo i zbytečné.
Ani ty kabelky nestíhala nosit. Ale asi je kupovala kvůli tomu, že jí to dělalo radost, tak jsme jí nic neříkali. A pak jsem si zjistila, jaké je vybavení prodejen do galanterie. A je toho docela dost. Musela bych mít vlastní skříně a taky police a taky skleněné police. Vybavení prodejen do galanterií se mi taky líbí v tom, že není tak moc drahé a že vlastně když to koupím, tak se mi to potom vrátí, když budu prodávat některé zboží. Víte, moc bych si přála, aby se mi moje sny splnily. Kolikrát jsem si totiž něco přála a nikdy se mi to nesplnilo. Nejsem na to zvyklá, protože u nás v rodině má mnoho lidí vlastní obchod a toužím po svém obchodě taky. Uvidím, jak to dopadne v budoucnu. Třeba nakonec všechno dopadne jinak a vybavení prodejen do galanterie nebudu potřebovat.